Hodně se teď hovoří
o "
bídě Pražské burzy", viz příspěvek na Peníze.cz "
Pražská burza na kapačkách. Recept na oživení očima expertů.". Spousta zajímavých názorů a argumentů. To podstatné ale
chybí.
Kapitalismus.
Nabídka a
poptávka. Nejlépe situaci popisuje sám šéf pražské burzy
Petr Koblic. Mimochodem, už to je dobrá zpráva. Šéf chodu své firmy rozumí. Vím to. Před několika lety jsem s ním o budoucnosti burzy a akciového trhu hovořil. Jeho názory se potvrzují.
"Pražská burza jako firma je ve výborné kondici, protože dobře diverzifikovala své aktivity. Má derivátový komoditní trh, který má rekordní výsledky, vypořádací centrum a centrální depozitář, dluhopisový trh, který funguje velmi solidně", říká šéf burzy.
I on ale
vnímá problémy.
Likviditu a emisní (ne)
aktivitu. Jenomže
za ty nemůže ani on, ani
burza,
ale investiční prostředí. Co to je?
A jsme u žáby u pramene. Dejme volně plynout zkušenostem šéfa burzy. (1) Na trzích
začínají dominovat pasivní investoři, zejména ETF.
Obchodují velmi
málo a pouze v závěrečných aukcích. (2)
Bezprecedentním tempem rostou private equity fondy (u nás zejména
family office ultrabohatých jedinců). Za nesmyslně vysoké ceny stahují emise z trhu nebo je koupí ještě před vstupem na trh. Na některých západoevropských trzích klesl počet obchodovaných firem až o 50 až 70%. (3)
Brutální regulace prakticky zlikvidovala obchodování většiny malých a středních privátních investorů. Pět největších amerických firem má větší tržní kapitalizaci než padesát největších evropských.
(4)
Potřebujeme panevropské záchranné
řešení pro evropský kapitálový trh. EU si to už uvědomuje, pracovní skupiny začaly jednat, ale řešení bude složité.
Zkusme zatím zůstat
v Česku. Burze jako každé jiné firmě se daří, když je zájem o její produkty a služby.
Burza a její šéf
se snaží, ale konkurence,
stát,
dělá všechno,
aby její činnost mařil. Především dělá
ze státu jeden velký Agrofert s jedním velkým šéfem, jedním velkým akcionářem. Ten další akcionáře nepotřebuje. Stačí si sám. Proto
služby burzy nepotřebuje. Proto bezprecedentním tempem rostou
private equity fondy,
family office velmi bohatých jedinců. A pokud má
stát tu sílu, jako že aktuálně má,
dokáže, aby brutální regulace
zlikvidovala, dříve či později,
obchodování většiny malých a středních privátních investorů.
Pokud by stát měl opravdu
zájem o kapitálové, potažmo akciové trhy
využil by jako většinový akcionář
ČEZ svého vlivu, aby se tento titul stal vlajkovou lodí rozvoje investování většiny malých a středních privátních investorů. Nehledě na to, že by stát v podstatě velmi snadno vyřešil problematiku důchodů.
Místo toho usiluje,
aby ho uchvátil "vyvolený alfasamec" a silný
jedinec.
A protože státu
dochází evropské peníze, nediskutuijme naní proč,
musí vypomoci (zase!) i čeští
daňoví poplatníci. Právě v těchto hodinách (neděle poledne) dokazuje
skupina chytrých ajťáků, kteří se už nedokázali jen dívat na to, jak se převádí 400 miliónů daňových poplatníků do soukromých rukou. Stát zaplatí za práci v hodnotě, dejme tomu, 60 miliónů, 400 miliónů.
Kdo se asi podělí o zbylých
340 miliónů?
V socialismu vnímal stát Česko, tehdejší
Československo, jako
jedinu velkou dílnu "všeho pracujícího lidu" a všechno řídil "přes telefon" aktuálně nejvyššího potentáta.
Teď, v českém kapitalismu jsme si zvolili cestu
řídit stát jako firmu. Rozdíl oproti socialismu je v podstatě jen ten, že nyní se už k moci nedostává "náš pracující lid", ale v podstatě jeden či
úzká skupinka "
všeho schopných manažerů". Často z řad elit a jejich potomků minulého režimu.
A ještě jim tleskáme.
Nejde o závist.
Jde o důsledky.
Když pracujeme pro někoho, a je jedno jestli pro "národní podnik" všeho pracujícího lidu nebo "Agrofert",
naše úsíli polevuje a
víc se krade. Na "kabelkovné" se už zapomnělo, protože bylo umně zametené pod koberec. Teď řešíme dálniční známky a nejnověji radary.
"
Loajálních"
odborníků a akademiků, máme přece úctu k vědcům, kteří nevěděli, kdo je prokurátor Urválek z jejich vlastní branže,
je pořád dost a dost. Ergo kladívko.
Investiční prostředí není jen o investicích, investičních analýzách indikátorech technické analýzy, ale
o celkovém
mentálním nastavení společnosti. A to je, především díky špatně, respektive formálně fungující justici, politickému marketingu, zmanipulované společnosti (podvádí, šidí, krade, dobře, ale je to náš zloděj, EU ho nedáme) důvod, proč o akcie a burzu není takový zájem, jaký by ji patřil.
Jinak se ale máme skvěle. V příštím týdnu se opět vrátíme ke konkrétním emisím.