Blog

Vidím ve 21. století tři hlavní problémy, které se velmi osobně, ať chceme nebo ne, týkají i nás. (1) Nezvládnutou ekologii, nedostatkem pitné vody v některých oblastech počínaje a nezvládnutelným suchem a povodněmi konče. Mohou vést k nezastavitelné migraci. (2) Nezvládnutí volného času, ke kterému se neřízenou honbou za vyšší produktivitou práce ženeme dobrovolně sami a (3) a nezvládnutým rozdělováním zisků a peněz ze společné práce. Na začátku tohoto problému je/bude zlost z nespravedlnosti a na konci násilí, terorismus a další migrace. Zavírat oči nikam nepovede.

CHYBNÉ ZÁVĚRY
Nezvládnutí rozdělování zisků je podle mého soudu jedním z největších problémů. Levice problém řeší rozdáváním všeho všem, ale protože už existuje více než stoletá zkušenost s touto praktikou, berou jedni rozdávání peněz jako "samozřejmost" a druzí si jen kriticky a uštěpačně všímají co ze slibů nebylo splněno a levici po celém světě  vystavují v posledních letech ve volbách tvrdý a nespravedlivý účet.
Pravice sice postupuje po desítky let opačně, ale dopouští se stejné chyby jako levice. Káže vodu a pije víno. A lidé to už vědí. Navíc oba tábory vyvodily z vývoje společnosti v podstatě stejný a chybný závěr: NÁVRAT KE KOŘENŮM. Chyba, obrovská chyba. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Chybu využila protestní hnutí a strany. Nějakými politickými programy si moc hlavu nelámou. Dobře vědí své. Programy už voliči dávno nečtou.

DŮVĚRA VERSUS PRŮNIK PROGRAMŮ
Základem volebních vítězství protestních hnutí a stran byl a zůstává odkaz na dějiny. Ideje a myšlenky 19. století se už nikdy nevrátí a při troše snahy se dají přesvědčivě interpretovat jako tradiční a zkažený mainstream. A řešením vedoucím k vítězství DŮVĚRA. Slovo, slogan, který sám o sobě nic neřeší, ale odedávna láká a vábí davy. Před sto lety vábily ideje a myšlenky levice a pravice. Dnes stačí nabídnout, samozřejmě se silnou a dobře zaplacenou marketingovou podporou, lákavému slovíčku DŮVĚRA jen poněkud jiný význam.
Dennodenně jsme zahlcováni průběžnými a tudíž i akčními zprávami a informacemi o jednáních o důvěře a podpoře vlády. Čteme-li a posloucháme-li ovšem pečlivěji brzy nahlédneme, že se nejedná o DŮVĚŘE, ale o PRŮNIKU PROGRAMŮ. Žádná důvěra, ale průnik programů. Vítězové jen umně zaměnili důvěru za průnik programů a nikdo si toho ani nevšiml. Chci být bohatý. Zloděj chce být také bohatý. Máme průnik programů, ale důvěra to není.

ROZDĚLOVÁNÍ ZISKŮ
Kamenem úrazu a zároveň klíčem k řešení je rozdělování společných zisků. Vede k němu slůvko INVESTOVÁNÍ. Žádné hraní si na investování, při kterém zaměňujeme utrácení a spotřebu za investování, ale skutečné investování. Vložil jsem do investice tolik a tolik a investice mi vynese konkrétně tolik a tolik. Žádné: dal jsem "kulatému razítku" tolik a tolik a vynese mi to tolik a tolik.
Chce to málo. Vytvořit všem lidem stejné podmínky, aby mohli správně a efektivně investovat. Pak budou mít konečně výnosy za to co doopravdy umí. Ve světle posledního vývoje se však obávám, že stát jde přesně opačnou cestou.

INVESTOŘI VERSUS ZAMĚSTNANCI
Konkrétně mám obavy ze zdaňování kapitálových výnosů. Už dnes jsou dividendy zdaňovány dvakrát, tak proč daně ještě nezvýšit, že? O co jde státu? Udělat z obyvatelstva, voličů a plátců daní pouhé zaměstnance, kteří si jen umí sofistikovaně spočítat výplatu a úlevy na daních, aniž by se starali, zda jejich peníze umí generovat další peníze? Nestane se pak Česko zemí zaměstnanců s nezájmem o investování? Nebo právě o to jde?

Tweet