(Toto zamyšlení bylo napsáno pro portál Kurzy.cz)
Čím rychleji bude cena akcií ČEZ klesat, tím lépe se budou mít žraloci. Čím rychleji cena akcií ČEZ poroste, tím lépe se budou mít drobní akcionáři.
Třetí a poslední zamyšlení co dál s akciemi ČEZ začneme u vody. Podle NKÚ nepřinesla miliarda nasypaná do přípravy jezů na Labi vůbec nic. Byly to vyhozené peníze. Podíl vodní dopravy je mizivý a za nepostavené plavební stupně už stát zaplatil 927 milionů korun. Zbytečné utrácení souvisí i s používáním slov, kterým buď nerozumíme nebo chceme, aby jim rozuměno nebylo.
INVESTOVÁNÍ.
Generování peněz penězi.
Většina z nás zůstává stále "
zabetonovaná"
v myšlenkovém skanzenu. Jsou ovšem i tací, kteří "zabetonovaní" nejsou, ale řečmi o národních zájmech a blahu našich dětí a vnuků umně a rafinovaně maskují vlastní privátní zájmy. Snahou obránců
statu quo jsou slova "
v dnešní podobě". V dnešní podobě energetiky, autodopravy, průmyslu, atd., atd
to nejde. Ekoteroristé, někteří jimi možná i doopravdy jsou, vás, milí voliči, obírají o vymoženosti doby a pohodlí. Kde
je ale psáno, že
"dnešní podoba" je
ta správná podoba?
Už deset let se díváme na změny, které v energetice dělají
Němci a pořád dokola opakujeme jak moc
se spletli, když opustili jádro. Symbolicky a komicky v té souvislosti vyznívá, že změny iniciovala kancléřka, původním povoláním fyzička znalá jaderné problematiky!
V Česku postupujeme jinak. Vytrhneme jednu iniciativu (nebo spíš privátní zisk) a tu začneme prosazovat
hlava nehlava. Řepkou a komisemi bojujeme
proti suchu. Žádnými mokřady, potůčky, rybníčky nebo remízkami.
Betonem za spoustu, často dotovaných, miliard.
Jak jsme vyhodnotili "investici" do betonových květináčů, ve kterých se v parném létě v Praze upeče a uschne každá teplomilná rostlina? Nebo, včetně dotací(!), přetvoření kvalitní černozemě na málo efektivní solární pole? Hájíme spalovací motory, vysmíváme se elektromobilům a zvedáme varovně ukazováček nad umělou inteligencí.
Přísaháme na jádro a
oponentům dáme "
přes ústa", když vidí věci jinak.
Neřešíme budoucnost, byť se pořád a pořád dokola odvoláváme na naše děti a vnuky.
Vymýšlíme nesmysly.
Lpíme na starých postupech. Z komise proti suchu nikdy pršet nebude. Přesto nějaké komise pořád a pořád ustavujeme. Proč? Aby si jedni jednotlivci usurpovali zisky a druzí si korupčními bakšiši a dotacemi přilepšovali už v tak lukrativních postech ve všech těch radách, komisích, představenstvech či vysokých státních postech své privátní rozpočty?. Právě kvůli takovým
směřujeme do myšlenkového skanzenu.
Léta a léta a v řadě důchodových komisí řešíme pořád dokola "
reformu důchodů". Samozřejmě bez výsledků.
Arogancí a mocí byl
prosazen druhý, či kolikátý důchodový pilíř, aby byl později, opět
arogancí a mocí,
zrušen. A přitom to nebyla tak špatná myšlenka. Jen byla špatně "vykomunikována", aby mně rozuměli politici. Mně by stačilo pouhé "vyjednána".
Chyby se však dají a mají, jde-li to,
napravovat.
Celou
důchodovou reformu by ustál ČEZ s jeho dividendami. Samotné podstatě věci se však všichni, buď z neznalosti, většina, nebo účelově, ti zasvěcení, vyhýbají. Stačí jen vzít si do ruky tužku a kalkulačku a trochu počítat. Že to není možné? Dvakrát danit dividendy, nejdříve ve firmě ze zisku a pak ještě jednou z dividendy, to je možné? Vytvářet podmínky, aby se
každý ve svobodné společnosti
mohl o sebe postarat sám, to
není možné?
A propo počítat. Není ten urputný boj proti maturitě z matematiky jen důvod, aby ona vzpomínaná "většina" moc počítat neuměla?
Prý už
ČEZ dividendy mít nebude, hlásají malověrní. Bude se prý jimi platit jádro. Omyl. Pokud ČEZ dividendy mít nebude, tak
jen tak dlouho,
než se zbaví drobných akcionářů. Sedmdesáti procentní většinou státního balíku akcií se bude, dříve či později "odměňovat" vybraná menšina. Dříve však než se tak stane stát sezná, že ČEZ opravdu to jádro ze svého nezaplatí. Ovšem až tehdy až se zbaví drobných akcionářů.
Pokud se tedy
našeho osobního držení akcií ČEZ týká platí jednoduchá úměra: