Aniž by si investoři problém přímo uvědomovali cítí, že se "něco" mění.
Něco "
visí ve vzduchu". Nízké a záporné úrokové sazby, uvolněná politika klíčových světových centrálních bank a záporné výnosy výnosy dluhopisů ženou investory do akcií a nemovitostí. To může být pro akciové investory
dobrá zpráva. Ale zase je v ní to
ALE. Světové
ekonomiky aktuálně
zachraňují spotřebitelé.
ALE jak dlouho takový přístup vydrží?
Zvlášť patrná je nová situace
v Česku. Dostali jsme se na limity české ekonomiky. Dříve čtyřicet let a teď už třicet let
pořád "
doháníme a předháníme" a stále nás od například rakouské, německé, nizozemské nebo švédské výkonnosti dělí desítky procent? Proč? Jak je to možné?
Odpověď na v úvodu uvedené otázky je vcelku snadná.
Rozdíly mezi námi a vyspělými evropskými státy
už nelze překlenout kvantitou,
ALE kvalitou. Za problémem dohánění a předhánění stojí ona tolikrát vychvalovaná "ekonomická diplomacie", dotační programy, všechna ta Čapí hnízda, "sjezdovky na vinicích", korupce, darované kabelky, střety zájmů, boje o "jednotlivé" moci, především pak o energetickou moc a nakonec o absolutní moc ve státě. Nakonec však zjistíme, že ani v tom
podstata problému "dohnat a předehnat" netkví. Tkví v "
ekonomice vyšší kvality". V tuzemském akciovém světě v titulech s vysokou vnitřní hodnotou.
V racionálním
investování širokých vrstev obyvatelstva. Takové investování vyplňuje uvolněný prostor po činnostech, ve kterých člověka nahrazují průmysloví roboti a umělá inteligence činnostmi investičními, které vedou společnost vpřed a k
posilování její
mentální síly a jednak
uvolňuje lidský potenciál k vyhledávání nových řešení na nové ekonomické kvalitě. Žádné montovny, ale mentální rozvoj.
Aby se to podařilo je nutné
vytvořit mix chytrých rozhodnutí v dlouhodobém časovém horizontu. Jak uvěřit dlouhodobé ekonomické strategii, když symbolem dlouhodobosti oné ekonomické strategie je výrok premiéra ke klimatickým změnám: "
Proč máme řešit teď, třicet jedna let dopředu, rok padesát?"
Klasickým a samozřejmě chybným "ekonomickým" myšlením je
tvorba státního rozpočtu, kterou právě včera na rok 2020 ukončil parlament. Spousta řečí o investicích, ale slyšel při projednávání rozpočtu někdo alespoň náznak postupu, bez kterého se žádná investice neobejde:
tolik a tolik to bude stát,
v takovém a takovém časovém horizontu a
tolik a tolik to přinese? Neslyšel! Natož aby někdo sliby kontroloval.
Místo toho jen pořád dokola opakujeme
tomu dáme,
tomu dáme a
tomu nic!
Abychom mohli investičně myslet a sestavovat kvalitní "investiční" státní rozpočty potřebujeme především lidi s kvalitním vzděláním, kteří umí
kódovat,
dekódovat a
pracovat s daty. Umět pracovat s daty se stává hlavním rozměrem gramotnosti ve 21. století. Ne práce v montovnách. Proto
je právě teď
čas na zásadní změnu.