Glosy

Všechno je dobré, ale nestojí to za nic. Asi tak lze v krátkosti charakterizovat poslední zasedání bankovní rady FED. I když naznačila, že úroky zůstanou po delší dobu beze změn, a že se zlepšil odhad vývoje ekonomiky USA. V srpnu v Jackson Hole však FED oznámil nově zavedené sledování průměrné inflace. Ceny mohou růst rychlejším než 2% tempem. Inflační očekávání hned vyrazila vzhůru. Ale...

Brzy následovalo vystřízlivění a aktuálně již panuje skepse, zda déle snížené úrokové sazby dokáží inflaci nastartovat. Současně se skepsí také klesá pravděpodobnost dalšího velkého rozpočtového stimulu. FED zklamal. Objemy nakupovaných státních dluhopisů zůstanou beze změny. Inflační očekávání se znovu propadla. A jako již tolikrát zareagoval na měnově-politické dění v USA i celý svět.

Investory vývoj v USA znepokojil. Dokonce vystrašil. Uvykli, že v případě nepříznivého vývoje FED zasahuje. A teď nic. Samozřejmě, že zpochybnění "zažitého" dogmatu otřásá globálními akciovými trhy. Tolik aktuální "stručná teorie". Nyní zpět domů.

Evropa a Česko v ní nejsou USA. To ostatně zdůrazňujeme často. Dokonce ani Česko není v mnoha směrech Evropa. To si uvědomujeme méně. A tak česká koruna zažila/zažívá v této době takový jednorázový propad jako žádná jiná měna v regionu. Reagovala/reaguje na rozhodnutí premiéra vyměnit ministry zdravotnictví. Zvlášť, když se novým ministrem stal z hodiny na hodinu člověk, který v zájmu dosažení svatého grálu nehledí na vedlejší oběti. Konec konců je to voják.

Investoři očekávají omezení, která se finančně dotknou mnoha lidí. V takové situaci nebudou v Česku investovat. V upadající ekonomice, miliarda sem, miliarda tam, hledá investor těžko něco, co by stálo za nákup/investování. Například akcie. Logickou náhradou v odpovědi na restriktivní politiku, se kterou vláda dříve či později určitě přijde, musí přijít, se jako nejlepší jeví investice do nemovitostí. Jenže o ně se musí investoři v delším časovém horizontu starat. A to nebude zadarmo.

Ekonomika druhé vlny koronavirové epidemie bude o tom co zavřít a co ne. Zatím o tom vláda moc nepřemýšlela. Myslela hlavně na volby a bohužel při tom ztratila spoustu času. Teď už epidemie koronaviru došla tak daleko, že se některým restriktivním opatřením nevyhneme. Otázka dneška tedy zní: Co zavřít a co ne?

Nejnižší ekonomické náklady jsou spojeny s těmi segmenty ekonomiky, které poskytují konkrétní druh služeb. Bary, koncerty. Uzavření takových segmentů nese s sebou navíc výhodu, že lze jednoznačně označit konkrétní poškozené firmy a kompenzovat jim ušlé zisky. Tedy žádná plošná opatření, na kterých vydělávají ti, kteří pomoc vůbec nepotřebují. Na opačné straně pomyslné barikády jsou náklady na péči a vzdělávání. V této oblasti dochází ke kumulaci řady negativních ekonomických efektů. Hodně zákeřné a spojené s negativními prvky jsou zejména všemožné zákazy. Hlavně zákazy návštěv, protože mají emocionální dopady na náladu obyvatelstva.

Jestřábi nespí. Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. Kdo káže vodu často sám pije víno. Boj o ekonomickou moc s epidemií koronaviru neslábne. Naopak. Sílí. A zase konkrétně. ČEZ. Před koronavirem jsme vysvětlovali proč cena jeho akcií klesá. ČEZ je i pro otrlé jestřáby velké finanční sousto a nízká cena jeho akcií v době, kdy drobní investoři mají jiné starosti, se jestřábům hodí do krámu. Tak proč ji dál uměle nesnižovat, že?

Aplikujme kardinální otázku dnešní doby "co zavřít a co ne?" na tuzemský akciový trh. Které akcie z portfolia vyřadit a které ne? A moc se přitom neohlížejme na to jak se ceny akcií vyvíjejí právě teď. Budoucnost je důležitá, ne současnost!
 

Tweet