Archiv co nás zaujalo

Dispoziční právo jako základ korupce!Dne 3.1.2012 přinesly HN velmi zajímavý příspěvek Michala Horáčka, sociálního antropologa, který jasně a zřetelně pojmenovává a popisuje kořeny korupce. Doporučujeme k přečtení. Z hlavních myšlenek vyjímáme:

• Za socialismu si u nás přisvojila mocenský monopol KSČ, přičemž ale ona sama neprodukovala nic. I tehdy se o produkci musely starat továrny, zemědělské statky, energetické závody a další podniky. Na moci se tak podíleli výrazným způsobem ti, kteří "majetek v socialistickém vlastnictví" spravovali. Dnešním slovníkem manažeři. Ti sice politickou moc postrádali, zato ale třímali moc plynoucí z tzv. "dispozičního práva, zakládajícího sice nelegitimní a nekontrolovatelný, ale reálný vztah s tržní hodnotou, která byla založena na službách a protislužbách. Svá dispoziční práva proměňoval hospodářský manager v polosoukromá dominia, v tzv. positional property. Tak došlo na slova Ludwiga von Mirese z roku 1922: "V socialistické společnosti nahradí čilou aktivitu továren a moderních finančních domů panská pohoda byrokratů."
• Listopad ´89 sliboval zásadní změnu. V určitých podobách se dostavila, v jiných ale nikoli - "panská pohoda byrokratů" trvá. Sociologie by tak mohla příběh dispozičních práv sledovat dál. Tedy i v tom, co se v dnešní ČR snaží tvářit jako kapitalismus.
• Všude po světě jsou pro podnikatele třikrát větším nebezpečím než konkurence jeho vlastní zaměstnanci, připravení zpeněžit moc vyvěrající ze svěřené pozice v podobě smluv výhodnějších pro ně a jejich "obchodní partnery" než pro majitele firmy. "Obyčejný kapitalista" ale umí toto nebezpečí když ne eliminovat, tak alespoň výrazně snížit. A když ne jde ke dnu - ale hlavně ke své škodě, protože jde o jeho peníze.
• Úplně jiné je to se státním a polostátním majetkem. Rozličné státní a polostátní podniky a další entity totiž hospodaří, utrácí a kradou  naše peníze. Není to však vinou nás jako vlastníka, který se prý neumí o své peníze postarat, ale především vinou námi volených politiků, kterým jsme svěřili starost o naše peníze. Volené politické reprezentace totiž dosazují do vrcholných funkcí vrcholné manažery a úředníky, kteří si opět, jako v tom socialismu, vykládají svěřenou pozici jako "dispoziční právo", jehož prvním a jediným cílem není prospěch státní instituce a tedy nás, ale vlastní obohacení, instituci samozřejmě ke škodě.
• A konečně to nejdůležitější. Ti, kteří neodpovědné "odpovědné osoby" jmenují, mohou je zpravidla i odvolat. Odpovědná osoba proto takové lidi hledí motivovat k tomu, aby to neudělali. Je zřejmé, že nejednou tu motivaci spatřuje především v tom, že se s jejich partají, případně velmi často osobně, o "zisk" podělí. I proto je současný systém po způsobu pozdního reálného socialismu prorostlý nespočtem polosoukromých dominií. A i on je jimi fatálně ohrožen.

Nechceme-li se dostat do stejné morální a hmotné bídy, do níž nás uvrhl socialismus, je na čase přestat hřímat proti příliš obecné korupci a pojmenovat - a řešit - to největší zlo: přetrvávající praxi "dispozičních práv". Staňme se konečně "obyčejnými kapitalisty"!

 

Volně podle Michal Horáček:  "Dispoziční právo jako základ korupce", HN 3.1.2012

Za krizi může nedostatek informací. Bez nich trh nefunguje!S podobným titulkem přinesly HN dne 17.10.2011 zajímavé názory peruánského ekonoma Hernanda de Sota. Rozhovor pro HN s ním připravil Marek Hudema. Nejde nám nyní o to článek opsat, ale vyzdvihnout některé myšlenky z něj a nabídnout je návštěvníkům k přečtení s odkazem na vzpomínaný Hudemův rozhovor. Tady je pár myšlenek z něj.

Především: Hernando de Soto nevěří na druhý propad podle scénáře dvojitého W. Podle něj se jedná stále jen o jeden pokračující propad s tím, že "plynulé" pokračování propadu bylo přerušeno, resp. odloženo, jak se do finančního systému pumpovali další a další peníze. Řešením podle de Sota je jen přiznání o tom jak doopravdy současný finanční systém vypadá. A jak vypadá?

Na Západě je dokumentováno vše od našeho psa až po náš dům. Jen jedna "maličkost" je mimo evidenci - finanční deriváty, momentálně v nominální hodnotě 600 až 700 biliónů dolarů. Firmy navíc začaly vytvářet tzv. SPE (special purpose entity, které umožňují vyvést některá aktiva a pasiva mimo účetnictví mateřské firmy) a účetní rozvahy tak už neodrážejí skutečnou ziskovost firem. Nevíme proto, kde deriváty jsou a jakou mají hodnotu. Proto u mnoha firem, a zdá se že už i států,  nevíme, zda jsou na mizině nebo ne - a vzniká NEDŮVĚRA.

Proto je nyní podle de Soty o identifikaci. Musíme totiž vědět kdo má či nemá a jaké dluhy, kdo má či nemá a jaké druhy cenných papírů. Jaké jsou výše úvěrů a jak jsou tyto úvěry rizikové. Otázkou teď "pouze" je, jak tyto informace zveřejnit, aby nedošlo k panice a runům na banky. Když ale informace řádně nezveřejníme, což se stále děje, ničemu tím nepomůžeme. Problémy se pouze odkládají - a pak to bude ještě horší.

Hlavní jsou tedy informace. Příklad. Když se na počátku finanční krize v roce 2008 otřásl finanční systém, ministr financí USA Hank Paulson rychle vytvořil TARP a Kongresu USA slíbil, že za peníze v něm deponované chirurgickým řezem vyjme z finančního systému problematická aktiva. Za tři týdny se do Kongresu vrátil a přiznal, že to nejde udělat, protože tato aktiva nelze najít.

Je tedy nyní potřeba evidovat hypotéky, úvěry a dluhy, zjistit kdo je skutečně v potížích a určit reálnou výši dluhů - jinými slovy mít informace Kdo to má udělat? Vláda resp. vlády. Je to jednoduché - ale musí se chtít! Prezident Roosevelt ve třicátých letech nařídil, aby se každý, kdo vlastní zlato, do deseti dnů přihlásil úřadům. Jinak půjde do vězení - a šlo to! Najde se dnes takový odvážný politik? Nejspíš ne!

Podle ekonoma Johna Kennetha Galbraita vznikají krize tak, že to jsou cenné papíry (fiktivní aktiva), kterým neodpovídá reálný majetek. Americký prezident Thomas Jefferson označil už v roce 1819 (!) za příčinu tehdejší hospodářské krize fiktivní (virtuální, řečeno dnešním slovníkem?) kapitál. Dnešní doba jde dál.

Francouzský filozof Jean Baudrillard mluví o hyperrealitě. V ní už nejde dokonce ani o tak často diskutovanou virtuální realitu, ale o realitu, která totálně maskuje skutečnou existenci. Ta odpovídá podle de Sota tomu, co se teď děje okolo nás - skutečné hodnoty firem, akciových trhů a trhů vůbec jsou kompletně maskovány. Jinými slovy: to na jaké hodnotě jsou burzovní indexy nebo ceny akcií nemá s realitou nic společného. Je to jen jevová stránka "totálně zamaskované" reality. Trochu komplikované, že? Co ale když pravdivé? A kdo to všechno "totálně" maskuje? Další zajímavé téma k přemýšlení

(Volně podle HN ze 17.10.2011)

Názor Nouriela Roubiniho na řešení krize!V HN 20.9.2011vyšel pod titulkem "Jediné řešení krize: agresivní globální krize" velmi zajímavý příspěvek  Nouriela Roubiniho na řešení  pokračující krize. Navrhuje osm kroků.

Za prvé. Smířit se s tím, že úsporná opatření (škrtání) přispívají k recesi.
Za druhé. Je-li hlavním problémem spíš zadluženost než nelikvidita, což je, pak má měnová politika jen omezený dopad. Proto by ECB měla zrušit své mylné rozhodnutí zvýšit úrokové sazby.
Za třetí. Podkapitalizované banky a bankovní soustavy v eurozóně by se měly posílit veřejným financováním v rímci nějakého celounijního programu, aby se obnovil úvěrový růst.
Za čtvrté. Je nutné poskytnout velký objem likvidit solventním vládám, aby se zamezilo prudkému zvýšení úrokových rozpětí a ztrátě přístupu na trhy, což by proměnilo nelikviditu v nesolventnost.
Za páté. Dluhové zátěže, které se už nedají zmírnit růstem, úsporami ani inflací, je nutné řízeně dluhově restrukturalizovat a část dluhů proměnit v majetkové podíly.
Za šesté. Řecko a další země nebudou schopny nastartovat hospodářský růst, dokud neobnoví konkurenceschopnost.
Za sedmé. Důvody chudokrevného růstu ve vyspělých ekonomikách jsou strukturální a patří mezi ně i vzestup rozvíjejících se trhů.
Za osmé. Ekonomiky s rozvíjejícími se trhy mají k dispozici vís strategických nástrojů než ekonomiky rozvinuté.

Co s tím? Existují pouze tři možnosti obnovy konkurenceschopnosti v eurozóně. Všechny ale vyžadují reálné znehodnocení měny - a žádnou z nich nelze v praxi uskutečnit.

1. Prudké oslabení eura.
2. Rychlé snížení jednotkových nákladů práce, mimo jiné růstem produktivity práce ve vztahu k růstu mezd.
3. Pětiletá kumulativní deflace cen a mezd o 30%, což by znamenalo pět let prohlubující se a sociálně nepřijatelné deprese.
   

Protože tyto alternativy nemohou fungovat, zůstává jedinou alternativou vystoupení Řecka a dalších zemí z eurozóny.

Do budoucna podle Roubiniho  nehrozí pouze mírná recese s dvojitým dnem, nýbrž těžká kontrakce, která by se mohl proměnit ve velkou hospodářskou krizi č. 2, zvlášť, pokud nastane chaos v eurozóně, který by mohl vést ke globálnímu finančnímu krachu. Ostatně co jiného očekávat od ekonoma, kterému se říká Dr. Zkáza, že?

Volně podle HN z 20.9.2011

Broker roku 2011 - TZ Financial Progress Group z 2.5.2011!TISKOVÁ ZPRÁVA 2. května 2011

Nejlepší český broker bude znám za necelé dva měsíce
Hlasování o Brokera roku začíná právě dnes!

Praha, 2. května 2011 – První ročník ankety Broker roku o nejlepšího obchodníka s cennými papíry proběhne v letošním květnu a červnu. Vyhodnocení odborné poroty a výsledky veřejného hlasování budou zveřejněny na závěr investičního summitu MoneyExpo 2011, kde budou také
předány ceny v pěti vyhlášených kategoriích.

Veřejné hlasování o Brokera roku bylo odstartováno 2. května 2011 na internetových stránkách www.broker-roku.cz. Kromě veřejnosti bude brokery hodnotit také odborná porota složená z předních ekonomů, soukromých obchodníku, investorů, ekonomických novinářů a publicistů.
Soutěž pořádá akciová společnost Financial Progress Group.

„Cílem ankety je vyhodnotit a odměnit služby a produkty obchodníků s cennými papíry, kteří působí v České republice,“ uvedl Michal Stibor, předseda ankety Broker roku 2011.

Soutěž je vyhlášena v jedné hlavní kategorii o Brokera roku a ve 4 kategoriích vedlejších: České akcie, Zahraniční akcie, Komodity a deriváty a Forex. Do ankety jsou automaticky nominováni obchodníci s cennými papíry a finančními deriváty, kteří mají platnou licenci ČNB, působí v České
republice a jsou zaměření na maloobchodní klientelu.

Internetové hlasování proběhne od 2. května do 16. června 2011.

Slavnostní vyhlášení výsledku se uskuteční 19. června 2011 na investičním summitu MoneyEXPO 2011 po závěrečné přednášce legendy komoditního obchodování Larryho Williamse.

Pro další informace laskavě kontaktujte:
Veronika Vacková
Asistentka oddělení pro styk s veřejností
press@f-p-g.cz

Stovky miliard v žumpě!S tímto titulkem uvedlo Právo příspěvek prezidenta České nukleární společnosti Daneše Burketa. Stojí za přečtení, i proto, že se nepřímo týká jednoho z předních titulů pražské burzy - ČEZ. Tady je volný přepis.

Nejméně 300 mld Kč stála české daňové poplatníky privatizace tuzemské ekonomiky. Tuto ztrátu způsobil proslulý "útěk před právníky". Kdo se nepoučí z minulosti, zaslouží si ji prožít znovu. Ostatně i to hlásali tehdejší "privatizátoři". Prakticky stejná historie se opakovala i s tzv. fotovoltaickým boomem. Na počátku "skvělá myšlenka" na konci hostinský, který účet zkasíruje od obyčejných občanů.

Za zhruba za pět let se do tuzemské elektrické sítě připojí solární parky o špičkovém výkonu okolo 1500 megawattů. Objem investovaných zdrojů se dá odhadnout na 200 mld Kč a českou energetickou bilanci tato investice obohatí o nějaká dvě procenta tuzemské produkce. Za tyto solární miliardy by bývalo možné postavit technicky dokonalé uhelné elektrárny o výkonu až 5000 megawattů či plynové elektrárny o kapacitě ještě větší nebo jaderné bloky o stejném výkonu jako tuzemské fotovoltaické parky. Získali bychom z nich ročně v prvních dvou případech po třiceti a v posledním kolem deseti terawatthodin elektrického proudu. Navíc až v době, kdy to bude zapotřebí.

V případě krásného snu o obnovitelné energetice nám ale bude vystaven účet v desítkách biliónů korun. Takovou částku si nedovedou představit ani parlamentními větry ostřílení ministři financí. Už investované - a dnes tolik diskutované - fotovoltaické stamiliardy, ze kterých 99% obyvatel této země nemá vůbec zhola nic, jsou v porovnání s tím jen drobné mince. A kde najdeme ony potřebné bilióny? Samozřejmě v kapsách spotřebitelů, potažmo daňových poplatníků!

Volně podle Právo, 4.2.2011

Parlament není zaopatřovací ústav!V Právu ze dne 11.12.2010 nás zaujal v listárně Z redakční pošty příspěvek Jana Rychlíka, historika, z FF UK v Praze.

Tvrzení poslance Michalíka, že poslanci berou jen tolik, kolik bere kdejaký účetní, je samozřejmě výrazem cynismu a arogance a voliči by si poslancovo jméno měli zapamatovat pro příští volby. Avšak... Neměla by být funkce poslance čestná, takže by se do Sněmovny dostali jen bohatí lidé?

Jako historik bych chtěl upozornit, že až do roku 1917 nepobírali poslanci říšské rady plat, pouze diety po dobu zasedání, a navzdory tomu ve sněmovně rozhodně nezasedali jen šlechtici či zbohatlíci. Považuji myšlenku zrušení poslaneckých platů za hodnou úvahy. Parlament není zaopatřovací ústav. Kdo se chce stát poslancem či senátorem, musí být připraven k osobním finančním obětem. Kdo chápe poslanecký či senátorský mandát jako zdroj příjmů, tak nemá v parlamentě co dělat!

Naprostý souhlas. A pokud se to nepodaří, jako že v Česku určitě ne, tak by alespoň část platu poslanců a senátorů jim měla být vyplácena v akciích, aby si odpustili hloupé a naivní poznámky, které tak často škodí tuzemskému investorskému prostředí, viz například kdysi České radiokomunikace a dnes ČEZ.

Zpracováno volně podle deníku Právo, 13.12.2010

Wall Street bude mít problémy i v Evropě!
Pro bankéře působící v EU nastanou od roku 2011 horší časy.  Výbor evropských orgánů bankovního dohledu (CEBS)  bude dozírat i na neevropské finanční subjekty. Pravidly omezí jak samotné vyplácení odměn, tak jejich poměr k fixnímu platu. Výše bonusů se bude odvíjet od zisků bank, pokud by však finanční domy příliš riskovaly, může být požadováno jejich vrácení a pokud banka navíc nebude disponovat rezervami, evropští regulátoři ji mohou dotlačit, aby nevyplácela bonusy a místo toho posilovala kapitálovou základnu.

Názory na opatření se různí. "Návrhy jsou ve své podstatě krok správným směrem," míní Tom Kirchmaier z London School of Economics. Naopak Chris Roebuck z Cass Business Scholl v Londýně říká: "Nezavádí to nic nového, k čemu by banky již do jisté míry nepřistoupily." Ať tak či tak Brusel těmito opatřeními ztíží výplatu bonusů i na Wall Streetu.

Nuda v reklamě? Ale co čekáte od cvičených opiček?

Nejdříve fakta. (1) Obamovi vyhrál prezidentský post, mimo jiné, i internet. Do dneška nabízí Američanům pravidelné týdenní podcasty, ve kterých lidem vysvětluje svou politiku. (2) ČSSD naopak možná internet volby prohraje. Jejímu volebnímu štábu ještě ani nedošla jeho síla. (3) Jásat ale nemůže ani ODS. Zatím sice na internetu jasně vede, ale měla by zalistovat v historii. Když kdysi Kuba s velkou slávou vítala prvního "únosce letadla" jako hrdinu netušila, že se hrdinství vzdušných pirátů obrátí proti ní. (4) Facebook - ten spontánní projev demokracie, jak ho někteří politici nazvali - už vycenil zuby. Po Paroubkových vajíčkových mítincích zatím sice svolával jenom studenty k manifestaci proti státním maturitám, ale koho a proti čemu bude svolávat příště?

Ale zpět k úvodnímu titulku. V rubrice HN Leaders voice ho 19.6.2009 použil autor příspěvku Eduard Kauba, kreativní ředitel EURO RSCG. Doporučujeme tento příspěvek k přečtení a dovolíme si v dalším textu použít některé jeho myšlenky.

Hlavní řeč je o reklamě. Autor vyslovuje svou nespokojenost s její úrovní v Česku a nejen to, naznačuje i co dělat. V úvodu odříkává "desatero" ospravedlnění nerozhodnosti průměrného českého marketingového manažera: Chci věci dělat tak, jak se dosud vždycky dělaly, protože neprověřené cesty jsou zbytečně riskantní. Kdo mi zaručí, že budou fungovat? Není nezbytné mít lepší výsledky než ostatní, především nesmí být ale horší. Když budu dělat všechno tak, jak se to vždy dělalo, nikdo mi nemůže nic vyčíst, protože když to nemění ostatní, tak proč zrovna já bych měl být ten první, kdo to bude měnit...

Příkladem pravdivosti tohoto desatera je i zkušenost majitele úspěšného lékárnického potálu Apatykar.info  PharmDr. Martina Dočkala. Loni vnesl do této oblasti na české poměry nový prvek - podcastingové vysílání. To se stalo - dvakrát po sobě (!) - držitelem prestižního evropského ocenění  "národní vítěz European Podcast Award". A přesto reklamní agentury úspěch ještě ani nezaznamenaly, protože, jak říká Eda Kauba, "chtějí věci dělat tak, jak se dosud vždycky dělaly." Navzdory tomu má portál Apatykar.info vysokou sledovanost, přesněji poslechovost, kterou nedosahují ani renomované portály.

Proč ty obavy z nových cest? Kreativní ředitel EURO RSCG to vysvětluje. Agentury si stále neuvědomují, že snaha zalíbit se všem znamená nezaujmout téměř nikoho. Má pravdu. Apatykar.info se zaměřil na cílenou skupinu posluchačů a ta mu nárůstá a hlavně - zůstává věrná! Příčinu takového chování spatřuje autor příspěvku HN v chování nás Čechů a přirovnává situaci v Česku k situaci v Británii. Tam jsou lidé zvyklí nést za svá rozhodnutí následky. Nikdo jim sice nezaručí úspěch, ale jdou do toho, protože tam to je filozofie celé společnosi. U nás je tomu bohužel naopak. Nic neměnit, neupozornit na sebe, neukázat, že vlastně nic neumím, a hlavně neriskovat. Protože jeden přehmat může vvolat nedůvěru v mé schopnosti a může se provalit, že vlastně žádné schopnosti nemám. Proto kolem sebe vidíme tolik špatných nezajímavých reklam - a na nové cesty se bojíme vstoupit.

A tak se z marketingových a reklamních manažerů stávají takové cvičené opičky, které jen opakují to, co už někdo vymyslel a úspěšně realizoval. Po první odlišné a zajímavé reklamě, kterou si prosadí kdosi odvážný, začne hromadné opičení, které nutně každou další kopii uvrhne do bahna průměrnosti. Průměrný ale neznamená špatný, průměr se vždy dá obhájit a navíc nějaké výsledky přece jen přináší. Tento přístup je sázka na jistotu. Jistota je ale velmi pochybný cíl!

(volně podle HN, 19 - 21. června 2009)

Bill Gates zakazuje vlastním dětem iPody!Tentokrát nás v Právu zaujala krátká zpráva o Billu Gatesovi. Tady je.

Chuť na iPod a iPhone si musejí nechat zajít děti zakladatele společnosti Microsoft Billa Gatese. Hudební přehrávač a mobil totiž vyrábí společnost Apple, jeho největší konkurent.

"U nás doma je dovoleno skoro všechno. Zůstávají ale dvě věci, které dětem nepovolíme - iPod a iPhone. Možná je to kruté, ale pochopitelné," přiznala časopisu Vogue Gatesova žena Melinda. I ona ale uznala, že obě technické hračky mají něco do sebe. "Když vidím přátele, kteří mají iPhone, říkám si, jak by to bylo fajn něco takového mít."

(Právo, 5.3.2009)

Stavění zdí okolo států by nynější krizi jen prohloubilo!

Rozhovor s Janem Švejnarem s výše uvedeným titulkem přineslo Právo z 25.2.2009. Zaujal nás. Uvádíme dál jen některé myšlenky.

• Strach z kolapsu středoevropských a středovýchodních ekonomik zasáhl celosvětové finanční trhy. Z hlediska investorů ale vždy tenhle region splýval.
• Protekcionismus, ten může zasadit tvrdou ránu nejen u nás, ale celoevropsky a celosvětově. V této souvislosti jsou hrozivá slova francouzského prezidenta. Celou situaci je třeba brát velmi vážně. Podívejte se, jak se snadno rozsypalo centrální plánování. Tržní systém má sice v sobě zabudovány stabilizátory, ale také nemůže absorbovat a přežít všechno. Když začneme okolo jednotlivých zemí stavět zdi, krizi to prohloubí.
• Rooseveltovi také trvalo delší dobu, než pochopil, že výdajová stránka je za krize strašně důležitá. Na druhé prezidentské období kandidoval s heslem vyrovnaného rozpočtu, až později si uvědomil, že to byl za krize špatný postup. Jeho velikost spočívala v tom, že si své chyby uvědomil a napravil.
• Jediná síla, která dokáže zvrátit vývoj v době krize je vláda, a to ve všech zemích.
• Čím více můžeme zaměřit protikrizovou politiku na odlehčení nákladů na pracovní sílu, na zachování pracovních míst, tím lépe. Když stoupne nezaměstnanost, tak nás to stojí několikanásobně více než udržení pracovníka v práci. Navíc masová nezaměstnanost má negativní politické a společenské dopady.

(volně podle Práva, 25.2.2009)

Kdyby Irsko bylo Česko!

Ve středu 11.12.2008 nás zaujal v Právu příspěvek se stejným názvem od sociologa Jana Kellera. Reaguje v něm na poslední události okolo trapného setkání prezidenta Václava Klause se skupinou europoslanců, na kterém jim dal jasnou lekci, jak má fungovat správná demokracie. Tolik na úvod, a nyní už volně k některým částem vzpomínaného příspěvku.

Václav Klaus může dávat rady o demokracii irským politikům jedině díky tomu, že Irsko není Česko. Jak by to v něm vypadalo, pokud by fungovalo jako Česko?

Především by občané Irska nedostali vůbec možnost vyslovit se k důležitým otázkám v referendu. Za jejich zády by rozhodla vláda. Ta by kontrolovala parlament nikoli na základě výsledků voleb, nýbrž díky tomu, že by si dokázala nějakým způsobem opatřit hlasy poslanců McMelčáka, McWolfa a několika jejich podobně neúplatných kolegů.

Kdyby Irsko bylo Česko, pak by jeho senátoři rozhodli o instalaci problematického vojenského zařízení na malém zeleném kopečku zhruba 50 km od Dublinu. Při svém hlasování by vůbec nevzali v úvahu to, že v Senátu stále ještě sedí kvůli tomu, že poslední volby se jejich okrskům zatím milostivě vyhnuly.

Nějak takhle by vypadala svoboda Irů sami se rozhodnout a sami zvolit to, co považují za relevantní. Pokud by Irsko fungovalo jako Česko, pak by se Irové asi nepřestali divit, co všechno se dá ve jménu demokracie s nimi provádět.

(zkráceně podle článku Kdyby Irsko bylo Česko v deníku Právo, 11.12.2008)

Polopatické vysvětlení finanční krize!

Líbí se nám polopatické vysvětlení současné ekonomické krize tak, jak koluje mezi odborníky i běžnými lidmi.

1. Kdysi v Indii do jedné vesnice přijel muž a oznámil vesničanům, že vykupuje opice a za každou dá 3 dolary.
2. Vesničané věděli, že v okolí je mnoho opic, a tak přestali hospodařit na své půdě a všichni šli chytat opice.
3. Muž opravdu koupil stovky opic za dohodnutou cenu. Ale počet opic v přírodě se drasticky snížil. Tím vesničané polevili v úsilí a vrátili se k farmaření. Na to muž zareagoval oznámením, že bude vykupovat opice po 7 dolarech. Toto znovu vyburcovalo vesničany a ti opět začali chytat opice.
4. Ale počty opic se zase snížily a lidé se vrátili na své farmy. Muž zvýšil nabídku na 10 dolarů, ale již bylo velmi těžké chytit nějakou opici.
5. Muž tedy oznámil, že bude kupovat opice za 50 dolarů za kus, a protože musí na čas odjet do města, bude ho zastupovat jeho asistent, který bude jeho jménem opice vykupovat.
6. Jakmile muž odjel, asistent svolal vesničany a řekl:"Podívejte se, v těchto klecích je 5 tisíc opic, které muž od vás koupil. Každá má teď cenu 50 dolarů. Já vám je prodám za 30 dolarů a až se šéf vrátí z města, vy mu je můžete prodat po 50 dolarech.
7. Vesničané dali dohromady všechny úspory a opice koupili.
8. Od té doby už nikdy neviděli ani šéfa ani jeho asistenta. Pouze opic bylo všude okolo stejně jako na začátku.

Vítejte na Wall Streetu!

(Volně podle zaslechnutého vyprávění)

* Vím, proč ODS prohrála!Je to název titulku dopisu, který napsal do redakce HN  Dušan Peuker, majitel strojírenské firmy. HN ho zveřejnily dne 23.10.2008 v rubrice Dopisy a e-maily. Volně z něho uvádíme:

Před rokem jsem byl pozván na setkání s podnikateli v Liberci, pořádané Hospodářskou komorou... Sešli se tam převážně voliči a příznivci ODS... Položil jsem mu otázku: "Věřím, že vaše názory jsou správné a změny, které prosazujete jsou prospěšné. Jak ale máme my, zaměstnavatelé, kteří vás chápeme, přesvědčit naše zaměstnance, obyčejné lidi, že vás mají volit, aby příští vláda mohla být většinová a dobré myšlenky se daly prosadit?"

Očekával jsem zamyšlení, jak to vyřešit. Ale pak došlo na odpověď: "Vážený pane, pokud nás volit nechtějí, tak ať nás tedy nevolí". Polkl jsem naprázdno.

Dnes je to jasné. I když je zboží jakkoli dobré, pokud se ho nepodaří prodat, nelze se divit, když přiskočí konkurence se svými produkty.

(volně podle HN, 23.10.2008)

* Johannes Kinsky a generace 40+!
Tentokrát nás zaujal článek v HN ze dne 2.7.2008 stejného názvu. Napsal ho redaktor Radek Pokorný a z textu jeho příspěvku je zřejmé, že dobře ví o čem píše. Impulzem k napsání článku byla náhlá smrt mladého bankéře Johannese Kinského. Dovolíme si jeho článek volně použít a citovat.

Meritem sdělení je  především věk Johannese Kinského. Člověk není schopen uvěřit, že už ve 44 letech můžeme ukončit svou pozemskou pouť. Ve věku, kdy je člověk přesvědčen, zvlášť úspěšný člověk, že je schopen vyřešit jakýkoli problém a nic ho nemůže porazit. Jenže jak říká ďábel v Bulgakovově Mistru a Markétce: Člověk nemůže ničemu a nikomu skutečně vládnout, protože se ani nemůže zaručit za svůj vlastní zítřek.

Autor příspěvku ve svém textu píše: Nepochybuji, že řada mých vrstevníků si nyní ťuká na čelo, mumlá něco o tom, že nejlepší léta přicházejí až kolem padesátky a listuje v životopise Warrena Buffetta, kterému je 78 let. A pokračuje: Obávám se však, že naše osudy se od našich vrstevníků v "tradičních" zemích značně liší. Kariéry 90. let totiž byly jaksi tak podivně uspěchané, a tudíž nedopečené. Pětadcacetiletí obchodní ředitelé, třicetiletí ředitelé generální, obdobně staři multimilionáři.

Jistě to všechno bylo v mnohém fajn, nicméně člověk to všechno, co si měl postupně odžít během celého profesního života, prožíval tak nějak jako ve zrychleném filmu. Iluze jsme neztráceli postupně během mnoha let, ale vrženi do předčasného víru funkcí a rolí tak nějak najednou, ale o to bolestivěji. Velmi rychle jsme zjistili, jak se svět točí, a ve věku, kdy naši "standardní" kolegové postupně sbírají síly k útoku na vrchol, sedíme více či méně na nejvyšší šprušli a velmi často nevíme, proč tam vlastně jsme. Ale protože jsme vlastně mladí a papírově bychom měli být úspěšní ještě desítky let, začínáme se příliš často těch seslí křečovitě držet. (Jako dříve komunističtí pohlaváři, viz kdysi mladý a úspěšný Lubomír Štrougal, dodatek DOWER-D).

Často mám pocit, že expoziční doba pro to "být in" je pevně dána, a nezáleží odkdy se začne počítat. Měli bychom si to včas uvědomit my všichni, kteří bychom chtěli vidět své děti dospělé a pracně vybudované firmy i nadále prosperující.

(Volně podle HN z 2.7.2008)

* Nejslabší domácí fondy fondů!V HN ze dne 9.6.2008 nás zaujala tabulka nejslabších domácích fondů fondů.