Archiv co si myslí

Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a komentátor deníku The New York Times

Ve středu, 7. 7. 2010, vyšel v HN zajímavý komentář Paula Krugmana, nositele Nobelovy ceny a komentátora deníku The New York Times: Mýty o utahování opasků. Dovolili jsme si v našem "Co si myslí" použít text tohoto komentáře. Tady je:

Když jsem byl mladý a naivní, věřil jsem, že důležití lidé zaujímají stanoviska na základě pečlivého zvážení jednotlivých možností. Dnes už vím víc. Velká část toho, v co Seriózní lidé věří, se neopírá o analýzu, nýbrž o předsudky. A tyto předsudky podléhají vrtochům a módě.

Sleduji s úžasem a hrůzou, jak v politických kruzích vzniká konsenzus, upřednostňující bezprostřední fiskální střídmost. Stalo se konvenčním moudrem, že nyní je vhodná doba na škrtání výdajů, a to navzdory faktu, že velké světové ekonomiky zůstávají v hluboké depresi. Toto konvenční moudro není založeno na důkazech ani na pečlivé analýze. Spíše se opírá o to, co bychom mohli shovívavě označit za ryzí spekulace a méně shovívavě za výplody fantazie politické elity - konkrétně o víru v bytosti, kterým sám pro sebe říkám "neviditelný strážce dluhopisů" a "skřítek důvěry".

Kanárek v dole

Strážci dluhopisů jsou investoři, kteří dávají ránu z milosti vládám, jež pokládají za neschopné či neochotné splácet dluhy. Není pochyb o tom, že země mohou trpět krizemi důvěry (viz Řecko). Zastánci utahování opasků však tvrdí, že za a) strážci dluhopisů se chystají zaútočit na Ameriku a za b) jakýkoliv další výdaj do stimulů je aktivizuje.

Jaký máme důvod věřit, že je cokoliv z toho pravda? Ano, Amerika má dlouhodobé rozpočtové problémy, ale to, co v příštích několika letech uděláme v otázce stimulu, nemá téměř žádnou spojitost s naší schopností se s těmito problémy vyrovnat. Jak nedávno prohlásil ředitel Kongresového rozpočtového úřadu Douglas Elmendorf: "Neexistuje žádný vnitřní rozpor mezi poskytnutím dodatečného fiskálního stimulu dnes, kdy vládne vysoká míra nezaměstnanosti a mnoho továren a kanceláří je nedostatečně využitých, a zavedením fiskální zdrženlivosti za několik let, kdy se výkonnost a zaměstnanost pravděpodobně budou blížit plnému potenciálu." Přesto se nám každých několik měsíců tvrdí, že strážci dluhopisů dorazili, a tak si musíme ihned utáhnout opasky, abychom si je udobřili. Před třemi měsíci se drobný výkyv úrokových sazeb směrem vzhůru setkal bezmála s hysterií. List The Wall Street Journal přinesl titulek "Obavy z dluhů vedou k růstu sazeb", přestože neexistovaly žádné faktické důkazy o podobných obavách, a Alan Greenspan označil toto zvýšení za "kanárka v dole".

Pohádky o fiskální střídmosti

Od té doby dlouhodobé sazby opět výrazně poklesly. Investoři ani zdaleka od amerických vládních dluhů neprchají. Přesto nás zastánci střídmosti stále ujišťují, že pokud okamžitě neseškrtáme výdaje, čeká nás každým dnem útok strážců dluhopisů. Nynější příklady utahování opasků jsou navíc všechno možné, jen ne povzbudivé. Irsko se v této krizi chová příkladně a nemilosrdně zavádí kruté výdajové škrty. Odměnou za to zažila sešup srovnatelný s velkou hospodářskou krizi - a finanční trhy se k ní nadále chovají jako k zemi vážně ohrožené státním bankrotem. Jiní vzorní žáci, jako jsou Lotyšsko a Estonsko, si vedou ještě hůře - a všechny tyto tři země zažily, věřte nevěřte, hlubší propad výkonu a zaměstnanosti než Island, který byl již kvůli samotné velikosti své finanční krize donucen přijmout méně ortodoxní politiku.

Až tedy příště uslyšíte seriózně působící lidi vysvětlovat potřebu fiskální střídmosti, pokuste se jejich argumenty rozebrat. Téměř bezpochyby zjistíte, že to, co zní jako praktický realismus, ve skutečnosti spočívá na základech z říše fantazie - na víře, že budeme-li zlobit, ztrestají nás neviditelní strážci dluhopisů, a budeme-li hodní, odmění nás skřítek důvěry. A na těchto základech se staví politika pro reálný svět - politika, jež se stane pohromou pro životy milionů pracujících rodin.

Komentátor The New York Times David Brooks?Dejte peníze i chamtivým idiotům!

Článek s výše uvedeným názvem vyšel 24.2.2009 v HN. Napsal ho pro HN komentátor The New York Times David Brooks. Doporučujeme k přečtení. O čem se v něm píše? O chamtivých idiotech. My jim už dávno říkáme jestřábi a nevěříme, že jsou jenom chamtiví. Ale o ně teď ani tak nejde. Příspěvek se zabývá americkým (jenom americkým?) dilematem: je vláda (1) institucí posledního soudu, která zajišťuje, aby si každý spravedlivě odpykla své hříchy, nebo (2) institucí, která má stabilizovat ekonomický systém jako celek?

David Brooks nalézá i řešení, ale velmi bolestivé. Evidentně se přiklání ke stabilizaci, ale pláče při tom.  Píše: "Musí (vláda) pomoci stabilizovat lidi, kteří se chovali jako idioti. Realizace takového úkolu je ale téměř nemožná." Dokonce Obamu chápe: snaží se dát dohromady smělé programy, ale bez intervencí typu znárodňování. Jeho poradci přitom navzájem vyvažují protichůdné tlaky a výsledkem tak bývají často složité technokratické konstrukty, které mění střední a drobné stimuly - a které jim bývají vyčítány.

Konkrétně. Obamův plán podpory bydlení donutí lidi, kteří koupili domy za rozumnou cenu, aby dotovali hypotéky těm, kdo si pořídili domy přesahující jejich možnosti. A téměř jistě donutí lidi, kteří své žádosti o úvěr vyplnili poctivě, aby dotovali ty, kteří podváděli. Tyto křivdy přiživují samozřejmě po celých Spojených státech hněv, který na stanici CNBS shrnul reportér Rick Santelli slovy: "Vláda podporuje špatné chování!"

Ale zpět k Obamovu týmu. Zjevně se snaží ponechat co nejvíce tržních struktur na místě, aby se věci mohly relativně hladce vrátit do normálu. Pochopil totiž, že ekonomika není jen prostým součtem jednotlivců, ale je to vzájemně provázaný organismus, který je nám všem společný. A tak dochází David Brooks k závěru: Chamtiví idioti (my dodáváme: mnohdy i vědomí podvodníci, jestřábi), ale také jsou to naši krajané. Na jisté úrovni vězíme v bryndě všichni. Nestabilizují-li se jejich životy, nestabilizují se ani ty naše.

Souhlasíme s Davidem Brooksem a jen smutně dodáváme: u nás je to ještě horší. Američané totiž mohou o problémech volně a otevřeně diskutovat - a řešit je. My ne. Pokud totiž přijde na pořad kritika zleva, pravice je odbude mávnutím ruky: to je bolševik. Pokud přijde kritika zprava, levice také mávne rukou: to je podnikatel - podvodník. Naše cesta k řešení bude tedy ještě svízelnější než ta americká. Bohužel.

(Volně podle HN, 24.2.2009)


Warren Buffett o současném Wall Streetu!
Americká ekonomika, a s ní samozřejmě i mnohé další světové ekonomiky, se letos jen stěží vzpamatují. Doplácí na to, že firmy a domácnosti měly v minulých letech díky velmi nízkým úrokovým sazbám velmi snadný přístup k penězům.

Díky tomu je také současná krize i dítkem nerozvážného nakládání s penězi. "Až voda opadne, ukáže se, kdo v ní plaval nahý. Ale už nyní můžeme říci, že Wall Street byla pláž plná nudistů," analyzoval nedávno vtipně situaci Warren Buffett.

(volně podle HN, 26.8.2008)

Jiří Lengál o investování!

Denní obchodování, jak to lidé znají z filmu, je věcí dealerů. Ti vydělávají na denních pohybech kursů. Portfolioví manažeři by měli sledovat hlavně dlouhodobější vývoj cenných papírů, zjišťovat, ve kterých sektorech nebo na kterých akciových trzích se budou akcie vyvíjet líp nebo hůř. Naše práce (portfoliových manažerů) není o tom, že bychom během jednoho dne otáčeli ten samý cenný papír ve velkém objemu. Jsou dny, kdy vůbec neobchodujeme.

(zpracováno volně podle názorů portfoliového manažera OPF Sporotrend Jiřího Lengála známých z médií)

Jan Švejnar o volebním období!Ve volebním období všechny strany slibují a snaží se zvýšit sociální výhody, aby získaly hlasy. Je to jen slib, který nebude možné dodržet plošně, podaří se udržet jen některé výhody, ale opět na úkor toho, co se jinde ubere. Volič by si měl uvědomit, co je vlastně možné, a že zvyšování sociálních požitků je obecně nereálné!

Patricie Polanská o mimořádných volbách?

Patricie Polanská, redaktorka Hospodářských novin, si myslí, že nensnesitelná lehkost, s jakou se při sebemenším vnitropolitickém karambolu začne mluvit o předčasných volbách je jednou z nejodpudivěších "tradic" novodobé české politiky.

ODS klidně zapomene při poslední nejnověší krizi (září 2005) ve svém návrhu jak dospět k předčasným volbám, mimo jiné na to, že poslední pokus vybrat nového premiéra patří předsedovi Poslanecké sněmovny a ČSSD zase klidně hodí za hlavu jenom půl roku staré usnesení vlastního sjezdu, které usilí o předčasné volby zapovídá. Nápad více stran - schválit ústavní zákon o zkrácení volebního obdbí - zase ignoruje Senát.

Opravdu se už naši političtí zástupci neumějí dohodnout ani na tom jestli je den nebo noc? Ale za to jsou přece placeni, aby se uměli dohodnout a nacházet řešení!

(Volně podle komentáře P. Polanské v HN, 29.9.2005 Nákaza: zapomnětlivost)